Neuvěřitelné, ale pravdivé

Quentin Dupieux se vrací ve vrcholné formě s festivalovou báchorkou, ze které se klube důkladná lamentace nad partnerskými vztahy, stárnutím a mocí. Jeden z nejexcentričtějších filmových tvůrců se zdánlivě nevyčerpatelným zdrojem bizarních nápadů, na nichž staví s komickou brilantností, dokazuje jasně, trefně a stručně, že Francie je v absurdnu a nesmyslu stále naprosto mistrná. Svým hercům opět velkoryse poskytl příležitost zahrát si role překypující bizarností a výstředností.